Proč je tak jednoduché podléhat svým ex?
Všichni toužíme najít pravou lásku, a když ji najdeme, tak se strachujeme, že bychom o ni mohli přijít. Když se tak náhodou opravdu stane, vzpomínáme na ni, porovnáváme a srovnáváme s ní každou příchozí, a vyčítáme si, že se nám nepodařilo vztah s ní zachránit.
Když tu najednou .. potkáváme se znovu.
Jaká je šance, že se starou láskou navážeme druhý vztah, když ten první nevyšel?
Posaďte se, promítáme
Jednou mi maminka řekla: " do starých lásek si promítáš sny, idee, vize, které ti s následujícími partnery nevyšly. Namlouváš si, že kdybys neudělala tu či onu chybu a nerozešli se, tvůj život by vypadal jinak, líp. Neměla by jsi však nikdy zapomenout na to, že onomu rozchodu vedly jisté důvody, a ty důvody nezmizí. Nezmizí obvykle ani po mnoha letech."
Není to tak dávno, co tuto teorii potvrdila má kamarádka Lenka: " když jsme začali s Martinem chodit po druhé, vůbec jsem nechápala, jak jsme se mohli rozejít. Martin zas nechápal, jak mě mohl podvést. V těch správných chvílích na správných místech mi říkal, že jsem jediná žena, kterou kdy miloval a milovat nepřestane. Nikdy nevkročíš dva krát do stejné řeky - tomu jsem se smála. Vždyť jsme starší, rozumnější, zkušenější a hlavně, nepromarníme druhou šanci.
No, starší jsme byli, nikoli však moudřejší. Po pěti měsících společného žití mě podvedl, dokonce s mojí nejlepší kamarádkou. Požádala jsem o rozvod. Uvědomila jsem si, že se nezměnilo nic z toho, co mi na něm před těmi lety vadilo. A taky jsem si uvědomila, že pokud jsem si něčeho na svém již podruhé ex po prvním rozchodu vážila, teď si nevážím naprosto ničeho."
Aramis, Artos a Pathos
Má nejlepší kamarádka skoncovala s teorií životní lásky po té, co se s tou svou sešla po deseti letech.
Mluví o ní jako o patetickém nesmyslu: " je to přelud, za kterým se, nevím proč, honíme. Byla jsem na sebe kvalitně naštvaná, že jsem se ho snažila kontaktovat, když se mi doneslo, že mu nevyšel několikaroční vztah a je single.
A víš proč mu nevyšel?? Já ti to povím ... ten chlap si totiž žádný nezaslouží!
Musím přiznat, že se z něj stal krásný muž, měl takovou tu jiskru v oku a pevný hlas .. Ale to byla všechna pozitiva. Byla jsem zděšená, když se začal chovat úplně stejně jako jeho otec k jeho matce - poroučet, rozkazovat, mlátit do stolu .. Ptala jsem se sama sebe, jak se bude chovat v padesáti, když se takto chová už ve třiceti. Dopila jsem svou skleničku červeného a odešla jsem. Navždy!"
A co na to já??
Ne vždy jsou návraty špatné. Zajděte se svou starou láskou na drink a stejně jako má nejlepší kamarádka přijdete na to, že o toho, o koho stojíte, máte už doma.
Člověk se sice mění tím, jak stárne. Ztrácí jistou spontánnost a bezprostřednost typickou pro mládí.Vlivem životních zkušeností bývá o něco realističtější, ale jeho zlozvyky, způsoby jednání a rozhodování zůstávají stejné. A co hůř, s postupujícím věkem se ještě utužují.
Všichni toužíme najít pravou lásku, a když ji najdeme, tak se strachujeme, že bychom o ni mohli přijít. Když se tak náhodou opravdu stane, vzpomínáme na ni, porovnáváme a srovnáváme s ní každou příchozí, a vyčítáme si, že se nám nepodařilo vztah s ní zachránit.
Když tu najednou .. potkáváme se znovu.
Jaká je šance, že se starou láskou navážeme druhý vztah, když ten první nevyšel?
Posaďte se, promítáme
Jednou mi maminka řekla: " do starých lásek si promítáš sny, idee, vize, které ti s následujícími partnery nevyšly. Namlouváš si, že kdybys neudělala tu či onu chybu a nerozešli se, tvůj život by vypadal jinak, líp. Neměla by jsi však nikdy zapomenout na to, že onomu rozchodu vedly jisté důvody, a ty důvody nezmizí. Nezmizí obvykle ani po mnoha letech."
Není to tak dávno, co tuto teorii potvrdila má kamarádka Lenka: " když jsme začali s Martinem chodit po druhé, vůbec jsem nechápala, jak jsme se mohli rozejít. Martin zas nechápal, jak mě mohl podvést. V těch správných chvílích na správných místech mi říkal, že jsem jediná žena, kterou kdy miloval a milovat nepřestane. Nikdy nevkročíš dva krát do stejné řeky - tomu jsem se smála. Vždyť jsme starší, rozumnější, zkušenější a hlavně, nepromarníme druhou šanci.
No, starší jsme byli, nikoli však moudřejší. Po pěti měsících společného žití mě podvedl, dokonce s mojí nejlepší kamarádkou. Požádala jsem o rozvod. Uvědomila jsem si, že se nezměnilo nic z toho, co mi na něm před těmi lety vadilo. A taky jsem si uvědomila, že pokud jsem si něčeho na svém již podruhé ex po prvním rozchodu vážila, teď si nevážím naprosto ničeho."
Aramis, Artos a Pathos
Má nejlepší kamarádka skoncovala s teorií životní lásky po té, co se s tou svou sešla po deseti letech.
Mluví o ní jako o patetickém nesmyslu: " je to přelud, za kterým se, nevím proč, honíme. Byla jsem na sebe kvalitně naštvaná, že jsem se ho snažila kontaktovat, když se mi doneslo, že mu nevyšel několikaroční vztah a je single.
A víš proč mu nevyšel?? Já ti to povím ... ten chlap si totiž žádný nezaslouží!
Musím přiznat, že se z něj stal krásný muž, měl takovou tu jiskru v oku a pevný hlas .. Ale to byla všechna pozitiva. Byla jsem zděšená, když se začal chovat úplně stejně jako jeho otec k jeho matce - poroučet, rozkazovat, mlátit do stolu .. Ptala jsem se sama sebe, jak se bude chovat v padesáti, když se takto chová už ve třiceti. Dopila jsem svou skleničku červeného a odešla jsem. Navždy!"
A co na to já??
Ne vždy jsou návraty špatné. Zajděte se svou starou láskou na drink a stejně jako má nejlepší kamarádka přijdete na to, že o toho, o koho stojíte, máte už doma.
Člověk se sice mění tím, jak stárne. Ztrácí jistou spontánnost a bezprostřednost typickou pro mládí.Vlivem životních zkušeností bývá o něco realističtější, ale jeho zlozvyky, způsoby jednání a rozhodování zůstávají stejné. A co hůř, s postupujícím věkem se ještě utužují.
