Pocity a myšlenky jedné parožnaté lebky
1. díl
1. díl
Najednou se otočila a s ledovým klidem odvětila: "No, dobře, ať máš klid. Tak jsem se s ním vyspala. Spokojenej?" Honza měl ke spokojenosti asi tak daleko, jako Markéta při pohledu na ručičku váhy po třech kouscích čokoládového dortu. A už vůbec netušil, jak s nově získanou informací naložit.
Díval se upřeně na Markétu, která už nebyla jen jeho, a v hlavě měl úplně vymeteno. Ona se vyspala s největším blbem z vedlejšího kanclu.
A to se jí ještě před necelými deseti minutami chystal požádat o ruku.
Začala chodit po pokoji s mobilem v ruce. Párkrát ztlumila hlas, párkrát to nezvedla.
To nikdy před tím nedělala. Esemesky jí začaly chodit i po desáté hodině. A sex? No, nic moc. Vlastně nic, než moc. Když nebyla unavená, tak to dostala, případně ji bolela hlava, prostě dělala vše proto, aby se mohla otočit zády, přetáhnout si deku přes hlavu a spát až do rána.
Když jí jednou pípla esemeska v půl dvanácté a Markéta se zrovna cákala ve vaně, prostě se jí do mobilu mrknul. Pro někoho sviňárna, ale v dané situaci ...
No, né. Jmenuje se Peťánek. Ani nechce myslet na to, co jí napsal. Uklidňuje se, určitě je to nějaký omyl, loudil nebo cvok, co jí píše v tak nekřesťanskou hodinu jednu zprávu za druhou a masturbuje u toho. V odeslané poště ani známka po Petrovi. Už je klidnější.
Buď je chytrá nebo nevinná.
Byla chytrá.
Nemusel ji ani moc dlouho vyslýchat. Ráno moudřejší večera, ale i tak celou noc zíral do stropu a v hlavě mu to šrotovalo, co to vlastně pro něj znamená. Pár vět, pár otázek, pár odpovědí. "Tak jsem se s ním vyspala. Spokojenej?"
Ironie. Stále se na ni dívá, na svou a přinejmenším Peťánkovu Markétu a vůbec ji nemůže poznat. Jako kdyby ji viděl obrácenou stranou dalekohledu, stále se zmenšující. Tak cizí, tak ledová.
V hlavě cítil nepříjemné a bolestivé tlaky, už se nemohl na ni dívat, musel pryč. "Tak fajn" a protože ho už nic jiného nenapadalo, sebral z věšáku kabát a práskl za sebou dveřmi!!
Týden po incidentu sedím s Honzou na zahrádce a on do sebe lije už čtvrtý pivo a brečí. "Vždyť ten barák jsem předělával jen kvůli ní, vždyť jsem tam s ní chtěl normálně žít. S dětma, ty krávo! Rozumíš mi, se vším tím cirkusem kolem. Kdo ví, zda jsem ten konec nakonec nepodělal já .."
Honza absolvoval rozchodové dobrodružství, ve kterém překvapivě nevystupoval jako poškozený, nýbrž jako hlavní viník. "Stála tam, řvala jako já teď a pořád dokola opakovala, že jsem to celý pokazil!" Během vzájemného vysvětlování se totiž zjistilo, že Markéta se absolutně nechtěla rozcházet. Bylo jí jasné, že aférka s Petrem ji brzy přejde, a „potřebovala akorát trochu času“.
Což by Honza mohl pochopit, protože na jeho pomyslné pažbě byly minimálně tři víceméně příležitostné zářezy...
Nepochopil.
Díval se upřeně na Markétu, která už nebyla jen jeho, a v hlavě měl úplně vymeteno. Ona se vyspala s největším blbem z vedlejšího kanclu.
A to se jí ještě před necelými deseti minutami chystal požádat o ruku.
Začala chodit po pokoji s mobilem v ruce. Párkrát ztlumila hlas, párkrát to nezvedla.
To nikdy před tím nedělala. Esemesky jí začaly chodit i po desáté hodině. A sex? No, nic moc. Vlastně nic, než moc. Když nebyla unavená, tak to dostala, případně ji bolela hlava, prostě dělala vše proto, aby se mohla otočit zády, přetáhnout si deku přes hlavu a spát až do rána.
Když jí jednou pípla esemeska v půl dvanácté a Markéta se zrovna cákala ve vaně, prostě se jí do mobilu mrknul. Pro někoho sviňárna, ale v dané situaci ...
No, né. Jmenuje se Peťánek. Ani nechce myslet na to, co jí napsal. Uklidňuje se, určitě je to nějaký omyl, loudil nebo cvok, co jí píše v tak nekřesťanskou hodinu jednu zprávu za druhou a masturbuje u toho. V odeslané poště ani známka po Petrovi. Už je klidnější.
Buď je chytrá nebo nevinná.
Byla chytrá.
Nemusel ji ani moc dlouho vyslýchat. Ráno moudřejší večera, ale i tak celou noc zíral do stropu a v hlavě mu to šrotovalo, co to vlastně pro něj znamená. Pár vět, pár otázek, pár odpovědí. "Tak jsem se s ním vyspala. Spokojenej?"
Ironie. Stále se na ni dívá, na svou a přinejmenším Peťánkovu Markétu a vůbec ji nemůže poznat. Jako kdyby ji viděl obrácenou stranou dalekohledu, stále se zmenšující. Tak cizí, tak ledová.
V hlavě cítil nepříjemné a bolestivé tlaky, už se nemohl na ni dívat, musel pryč. "Tak fajn" a protože ho už nic jiného nenapadalo, sebral z věšáku kabát a práskl za sebou dveřmi!!
---
Týden po incidentu sedím s Honzou na zahrádce a on do sebe lije už čtvrtý pivo a brečí. "Vždyť ten barák jsem předělával jen kvůli ní, vždyť jsem tam s ní chtěl normálně žít. S dětma, ty krávo! Rozumíš mi, se vším tím cirkusem kolem. Kdo ví, zda jsem ten konec nakonec nepodělal já .."
Honza absolvoval rozchodové dobrodružství, ve kterém překvapivě nevystupoval jako poškozený, nýbrž jako hlavní viník. "Stála tam, řvala jako já teď a pořád dokola opakovala, že jsem to celý pokazil!" Během vzájemného vysvětlování se totiž zjistilo, že Markéta se absolutně nechtěla rozcházet. Bylo jí jasné, že aférka s Petrem ji brzy přejde, a „potřebovala akorát trochu času“.
Což by Honza mohl pochopit, protože na jeho pomyslné pažbě byly minimálně tři víceméně příležitostné zářezy...
---
Nepochopil.
Žádné komentáře:
Okomentovat