Malý princ

Malý princ je krásný a hluboký, současně však smutný a tragický a vlastně to ani nemůže být pohádka, protože je příliš pravdivý. A snad právě jen proto, že je příběh psán jako fikce o modré postavičce Malého prince se zlatými vlasy, který se však nikdy nenechá odbýt výmluvou či polopravdou, ale vždy řekne podstatu odvrácené strany lidské vlastnosti, která je opět personifikována charakteristickou postavičkou, ať již ve formě lišky, opilce nebo krále, jsou lidé ochotni naslouchat. Protože Malý princ nepoučuje o tom, co je správné, ale naopak je ze všech stran poučován.
Právě rozpor mezi dětskou upřímností a všeobecně vládnoucí falší a pokrytectvím,ťukne vždy do živého.

Nebo snad opravdu jsou mezi námi tací, které by nechalo poselství Malého prince jen tak bez odezvy? Pokud ano, věřím, že jsou v drtivé menšině vůči těm, kterým vždy tečou slzy a slibují si, že ho každý večer budou na hvězdné obloze vyhlížet.

Malý princ opravdu není pohádka, nenajdeš v něm jedné místečko, kde by ses zasmál, ale hodně těch, kde tě zamrazí v zádech. Je to tenoučká knížečka, přečteš ji bez námahy za dvě hodiny, ale během těch dvou hodin si musíš tiše nebo s výkřikem mnohokrát přiznat "ano, mnohokrát jsem se zachoval sobecky jako byznysmen, mnohokrát jsem se litoval jako opilec, mnohokrát jsem se vymlouval jako zeměpisec, mnohokrát jsem měl vůči někomu předsudky, aniž bych se ho snažil poznat jen proto, že nevypadal tak, jak by se mi líbilo, stejně jako to bylo u tureckého hvězdáře, nevážil jsem si té obyčejné ale nejkrásnější a jedinečné květiny a kolik toužím, aby se mi stýskalo a já trpěl po někom, koho mám rád, stejně jako tak trpěla liška, protože si ji Malý princ ochočil.

Poprvé jsem jsem Malého prince četla, když mi bylo 8 let. Od té doby se k němu pravidelně vracím .. Pokaždé ve mě vyvolává tytéž pocity, zástavu dechu a chuť zemřít i žít v jedné vteřině.

Ano, existují dvě lidská období, před Malým princem a s Malým princem.

P. S: Nakresli mi beránka ....