Zkuste si zavzpomínat tu svoji. Tedy pokud si na ni ještě vzpomenete :).
Radim a Radka si vzpomněli. Každý po svém:
Radka
Jmenoval se Martin a chodil, stejně jako já, do 3. D. Projevy jeho náklonnosti jsem sledovala velmi bedlivě. Bylo totiž nesmírně důležité, zda hodil houbou plnou vody opakovaně jen na mou osobu, nebo zda-li svou pozornost rozdělovat i mezi mé spolužačky. Samozřejmě nechybělo plácání sešitem do hlavy a honění se po třídě či chodbě. Musím přiznat, že to byly ještě ty světlejší chvíle přestávek.
Nejvíce jsem se těšila na hodiny hudební nauky. Byli jsme totiž rozděleni a on seděl vedle mě přes uličku. Martin byl nejhezčím klukem ze třídy, a už tenkrát věděl, že je to plus, a náležitě toho využíval. A mně samozřejmě připadalo, že mu mé spolužačky, do jedné, nechutně podlézají.
Až přišel den D, kdy se mladí pánové bavili tím, že na své spolužačky stříkali inkoustem z plnících per. My holky jsme ječely a kluci se nás snažili plně nezasáhnout, aby nebyl zas tak velký průšvih.
Když jsem dostala plný zásah na svou novou plizovanou sukni, měla jsem v sobě rozpolcený pocit. Na jednu stranu jsem byla velmi potěšena, že Martin upřel svou pozornost pouze k mé osobě, ale na druhou stranu jsem tušila, že maminka mé nadšení sdílet rozhodně nebude.
Po prázdninách se Martin do školy nevrátil .. Rodiče se rozvedli a on se odstěhoval s maminkou a novým tatínkem na druhou stranu republiky. Ale přesto zůstal mou první dětskou láskou.
A kdo si myslí, že jsem s láskami začala brzo, tak ho zklamu. Má sestra mě trumfla. Ve druhé třídě se totiž vdala. Byla totiž už od mala velmi praktická, a tak když šli s třídou do koncert, tak využila toho, že má na sobě sváteční šaty a se svým milým se nechali o přestávce oddat. Jen kytici neházela, držela totiž květináč :).
Radim
Jituška - to byla jen krátká epizodka. Měla bráchu a její brácha měl zase skvělé angličáky. Bydlela ve vedlejším vchodu. Ona byla jedničkářka, já jsem skóroval většinou za plný počet. Protiklady se prý přitahují. No, odstěhovala se!
Verunka - má první velká láska. Milovali jsme se natolik, že jsme se skoro pořád jen fackovali. Ta věděla jak na to.
Lenička - má první tragická láska. Ona to Lenička totiž s kluky uměla. V té době jsem se vodil za ručičku s jednou holčičkou z vedlejší třídy, ale stačilo, aby mi Lenička napsala zamilovaný dopis, a já si v mžiku balil aktovku. Byl jsem pěkný blbec! O necelý týden po té totiž napsala milostný dopis Milanovi a já balil aktovku znovu. O pár let později, na třídním sraze, jsme si to vše vyříkali.
Věrka - byla trošku snědší a já ji statečně bránil před rasistickými narážkami. Když se nad tím zpětně zamýšlím, dovolím si tvrdit, že jsem současnému projektu "Tolerance" vlastně prošlapal cestičku.
Andy - první "zakulacená" dívčina naší třídy. Když se mi jednou podařilo zahlídnout její prsa při vteřinovém striptýzu, v mžiku dostal můj doposud nudný život nový smysl ...
Šárka - půjčovala mi domácí úkoly - nádherné čtení. Bydlela o tři ulice dál a měla skvělý prospěch (ostatně jako každý, kdo nebydlel v našem bytě). Po letech jsme se potkali v tanečních. Místo do oči jsem se jí díval za výstřih. Po tanečních jsem začal nosit brýle!
Úsměvné historky, ale pozor - láska je cit, který nelze brát na lehkou váhu. Je totiž schopen vám otočit život o 180 stupňů :)!
Žádné komentáře:
Okomentovat