Když se mu nepostaví

U žen s doktorátem máte dvakrát větší šanci na to, že si to s vámi jednorázově nezávazně rozdají než u těch s nižším akademickým vzděláním.

Ale co když mu nestojí????

Svého času (nutno podotknout, že to bylo v před vysokoškolském období a v období mých sexuálních rozpačitých "experimentů") jsem se domnívala, že penis funguje jako cvičené zvířátko, které svého pána poslouchá a klade minimální odpor. Z této naivní představy mě však jednou vyvedla má intimní epizodka. Až při ní jsem si uvědomila, že penis má svou vlastní hlavu (však tomu také odpovídá jeho krevní zásobení) a funguje si (respektive nefunguje) proti reakci svého pána na akci své partnerky.
Jen si to představte: pátek večer, spolubydlící odjela, takže máte byt jen sama pro sebe, všude svíčky, otevřená lahev Barón-Fuéne (hmm, 3 kvalitní ročníky dohromady) a po předchozích návštěvách kina a procházkách první rande, při kterém k "TOMU" má dojít ..

Ale nedojde! Prostě sprostě se mu nepostaví. I dnes si živě vybavuji onu houstnoucí atmosféru. Stud a rozpaky by se daly přehazovat vidlemi. A tak zatím co se můj drahý snažil, seč mu síly stačily (až se mu čelíčko orosilo), já jsem se začala smát (aby si nemyslel, že to beru jako tragédii), čímž jsem tomu oproti svému očekávání nasadila korunu, protože se vzápětí urazil a za necelou půl hodinu se se mnou rozloučil. A druhý pokus?? Ten se už nekonal!
Teď již vím, že v některých konkrétních situacích si mohou muži brát smích až příliš osobně, a taky to, že občasným problémů s erekcí se zřejmě nevyhne žádný z nich.

Proč jim nestojí?
Jako lékařka si můžu vesměs odpovědět sama: pokud pomineme tělesné příčiny problémů s erekcí (např. cukrovka,vysoký tlak, stáří), pak ty psychické příčiny bývají dané většinouselháním a následnou obavou, že se to bude opakovat.
Jde v podstatě o začarovaný kruh: jednou se „to“ nepovede a muž si vsugeruje, že se mu už určitě„nepostaví“. Problémy s erekcí mívají také muži, kteří se do sexu nutí,aniž mají chuť („Jsem sice unavený, ale když jsem jí to slíbil...“),nebo ti, kteří jsou k sexu nuceni svými partnerkami („Miláčku, ty už měnechceš?!“). Obecně se dá také říci, že potíže s erekcí dalekopravděpodobněji postihnou muže úzkostlivějšího, zodpovědnějšího acitlivějšího než muže, kterému moc nezáleží na tom, co si jehopartnerka myslí.

Scény nescény
V ideálním případě by o problému s erekcí měla začít mluvit žena. Muži jsou v tomto více stydliví a raději dávají přednost přípravků, které slibují zázraky a které mají v drtivé většině nulový efekt (kromě možného působení „věř, a víra tvá tě uzdraví“). Je také vhodné, aby partneři s pokusy o soulož na čas přestali a není od věci zauvažovat o konzultaci s odborníkem (kolega Grulich by mohl vyprávět).
Žena by také neměla pasivně vyčkávat, cože to ten chlap předvede, ale aktivně se do celého procesu zapojit.
Povede-li se dvojici přijmout zásadu, že se v sexu dělá to, co se zrovna daří, je to nejlepší prevence potíží (jak z manuálu prevence).

A kdy je na vině žena?
Jeden příklad z praxe: žena trvala na tom, že soulož musí trvat půl hodiny v dané poloze aintenzitě. Když to muž nedokázal, dělala scény. Časem dohnala manželak tomu, že si nechal (ač zdráv) aplikovat do penisu látky, kteréztopoření navozovaly. Když pak ke ztopoření došlo, odmítala ho ženazase s tím, že nejde o spontánní erekci... To už bylo na muže příliš -naštěstí si brzy ujasnil, že problém není v jeho penisu, ale v jehomanželce, rozvedl se a žije spokojeně v dalším vztahu.



A nakonec jeden postřeh z doby minulé:
Charlie Chaplin by po přečtení vůbec nevěděl, o co jde. Problémy s erekcí rozhodně nikdy neměl. Byl posedlý sexem. Potrpěl si na mladé dívky, jejichž deflorace byla jeho koníčkem. Měl jedenáct dětí a harém milenek.