Dnes tu máme, milé děti, pohádku na dobrou noc, kterou pro Blue napsal známý poeta Vlk :)
Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, byla jedna bílá košilka a na ní žil malý knoflíček. Byl to trochu neposeda. Trochu dost neposeda. Byl totiž nechutně zvědavý, furt sebou mlel, nevydržel ani chvíli na místě, prostě takový hyperaktivní diblík v manické fázi. Přesto ho měla bílá košilka ráda, a stejně tak měla bílou košilku ráda princezna a ráda košilku nosívala. Což bylo něco pro knoflíčka! Kdykoliv totiž nosila košilku, tak byl blahem bez sebe, neboť tak mohl vylézt ze skříně a mohl pozorovat celý širý svět. No pozorovat...on úplně čuměl! Na všechny světové strany, sem a tam těkal svýma dírkama, aby se podíval, co se děje. Není divu, že na místě dlouho nevydržel a košilka se kvůli němu často rozepínala, kolikrát si toho ani nevšimla! A občas to dělal knoflíček očividně i naschvál, že rozepl košilku v nějaké nevhodné situaci, vždyť říkám, že to byl tak trochu potměšilý prevít. Jako např. dnes. To si tak jde princezna do školy a najednou na chodbě šup!, a košilka byla decentně rozhalená, radost pohledět. Však si toho taky vlk, který doprovázel princeznu, hned všiml! No ten čuměl! Chvíli v něm očividně bojovala chlípnost se slušností, ale slušnost nakonec zvítězila, řekl knoflíčkovi "ty ty ty" a princezna se s ruměncem na tváři opět zahalila a jestli knoflíček neumřel, drží na košilce dodnes.
A to je milé děti vše, zkontrolujte si, jestli máte zapnuté knoflíčky, a nyní už můžete jít spát.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat